Sweet Pleasure

Sweet Pleasure

pondělí 9. prosince 2013

Těhotenství - Už nikdy víc....

 Zdravím svou malou skupinku čtenářů.

Na velmi dlouhou dobu jsem se odmlčela. Ale měla jsem k tomu takový malý, drobný důvod. Svých deset let se svým chlapem jsem chtěla oslavit nebo uzavřít něčím vyjímečným. Jelikož nejsem blázen do svateb ( i když bych se ráda viděla v nějakých hezkých šatech a chtěla mít obrovskou svatbu...jsou to pro mě vyhozené kačky, za které bych si mohla koupit nové zděné jádro, novou kuchyň, atd. prostě praktičtější věci), rozhodli jsme se k jinému celoživotnímu kroku. Pořídit si potomka :-)

Všude se píše, jak je to těhotenství krásné, bla bla bla. To jo. Mých devět měsíců jsem byla ráda, že jsem je prožila rychle. A kdyby to bylo ještě rychlejší nezlobila bych se.
Strašně jsem se těšila. Jako postižená na mozek jsem si co chvíli dělala těhotenský test. Podotýkám, že v ten první měsíc si 6x. A co se nestalo, na konci měsíce se objevily dvě čárky. Všechny tady ty blbiny se mnou prožívaly kolegyně z práce i neteř. Byla to vyloženě miminkovská mánie. Probíraly se těhotenství, porody, mimina, prostě všechno okolo toho.
A pak to začlo. Pocity na zvracení. Nejsem zastáncem blití, takže jsem to držela a držela. Prostě nerada zvracím. Co mi pomohlo, bylo něco v puse, ovoce, sladké, rohlík. Něco. Pak začaly bolesti pravé kyčle, nemohla jsem pořádně sedět nebo ležet u televize. K tomu se přidaly i křížové bolesti a to byl ten největší humus. Ještě jsem neměla břicho a vstávala jsem z postele a z gauče, jak bych už měla jít rodit, či jak by mi bylo devadesát. Jen jsem se modlila, ať nemám u porodu křížové bolesti, protože jak jsem slyšela jsou to snad ty nejhorší bolesti. 2 měsíce před nástupem na mateřskou jsem šla na nemocenskou. Byl zrovna červenec. Já se tak třepala, že budu chodit na koupak, opalovat se a prostě si užívat to volno po osmi letech práce. Hmmm, ale osud tomu nechtěl. Asi se mi to lenošení vymstilo. Bylo na mě tak velké vedro, že jsem byla ráda, že sedím na zadku doma, blízko koupelny. A celé dva měsíce jsem skoro prospala.
Co se týče těch posledních dvou měsíců, modlila jsem se ať je to za mnou. Ráda spím nebo spíše usínám na břichu. S pupkem? Ani omylem. Spát na boku nebo na zádech je hotová katastrofa, nevyspala jsem, prostě to nešlo. A ještě když s vámi spí pes, ještě k tomu čivava, tak jste rádi že ho nezalehnete. Tank o proti mě, hadr.
Dalším problémem, kterým jsem si prošla byla těhotenská cukrovka, takže píchání do prstíčku, což fakt nemusím a vysoký tlak. Vřele všem doporučuji, dělat vše proto, aby jste si tady tím neprošli. Je to opravdu problém. A když jsem projížděla různé diskuze na těhotenských stránkách. Není to žádná legrace a můžou z toho být velké problémy.
Pak přišel den D. Nebo spíše objednaný den D.
Kvůli tomu tlaku a těh.cukrovce jsem měla jít na vyvolání porodu. Nepřenášela jsem, bylo to 4 dny před termínem. Nástup v šest ráno. Vše probíhalo asi jak mělo, z lékařského hlediska. Odpoledne mi začalo být zle. Zvracela jsem a fakt mi nebylo moc dobře. Chlapa jsem u porodu nechtěla, to bychom se tam asi pohádali. Ten by mi říkal, že to nic není, že nemám být hysterická a já bych mu nadávala, že pokud má zájem, můžu ho nakoupnout někam a uvidíme jestli ho to nebude bolet. Jenže večer měla maličká problémy, na záznamu srdíčka, měla strašně vysoký puls a primář rozhodl, že musím na císař. Už od základní školy jsem se spontánního porodu bála, měla jsem z něj hrůzu. Pro mě by bylo fájn rodit císařem a to se mi splnilo. Sice splnilo, ale možná i vymstilo.
Než jsem šla na sál, stihla jsem zavolat chlapovi, ať přijede. U císaře by mi nevadil. Pak, co už si jen pamatuju bylo, že jsem dostala spinální anestezii, lehla si a pak už jsem jen sestřičce říkala, že nemůžu dýchat. Ten pocit nepřeju nikomu zažít. Byla to hrůza, brečela jsem a nemohla se nadechnout. Od té doby si nepamatuju nic. Pak jsem se vzbudila na ARU, kde za mnou přišla rodina. Řekli mi, čím jsem si prošla. Malá byla naštěstí v pořádku. Komplikace se objevily u mě. Stačilo mi, když řekli, že mě museli resuscitovat. To asi mluví za vše. Jakou hrůzou si musel projít můj chlap se švagrovou, která ho tam dovezla, si neumím představit. Ani po narkóze mě nemohli vzbudit a primář jim řekl, že neví jestli to do rána přežiju. Kdyby mi tohle někdo řekl o mojem chlapovi, tak asi umřu.
Že jsem vlastně porodila, mi vůbec nepřišlo. Miminko jsem neviděla dva dny. Chlap mi maličkou ukázal na telefonu a ten úplně nejhorší pocit byl, že mi nepřišlo, že by byla moje. Jakoby byla od někoho cizího, žáden mateřkej pud nebo něco podobnýho. Narodila se mi krásná holčička, dali jsme ji jméno ESTER, a já prostě nic, žádná radost.
Ležela jsem na ARU dva dny a pak mě převezli na šestinedělí. Až tam mi malou dovezli ukázat a na kojení. Celou tu dobu jsem si k ní hledala cestu. Teď bych za ni dala život. Je to moje LÁSKA.

Neříkám, že je těhotenství nějaký horor. Jen chci říct, že to není procházka růžovým sadem a i když se může zdát vše v pořádku, může nastat problém. Chtěla jsem se s vámi podělit o svůj zážitek, který je pro mě poslední. I když jsme uvažovali, že bychom někdy měli druhé. Po tom zážitku ne.


Tohleto je ta moje kráska. Moje velká LÁSKA :-*



pondělí 4. února 2013

Pokus o arabské líčení :-)

Jak vidíte z názvu, trošku jsem v neděli zápasila s líčením :-) sledovala jsem nějaké youtuberky a po shlédnutí jsem se nechala jednou z nich insipirovat...vybrala jsem si arabské líčení, tedy v mém podání je to chabá napodobenina, ale snaha se přeci cení :-) vybrala jsem si odstíny červeno-zlaté, tak snad jsem se trefila...jinak jsem zápasila s černou linkou, moc ji nevyužívám a spíše se ji učím vyrábět, očička mám vystouplé, tak je to pro mě horor, vyrobit ji tak, aby aspoň trošku vypadala k světu :-) tak snad se vám video bude líbit, mějte se krásně, zatím pa


středa 30. ledna 2013

Knižní měsíc aneb šminky šly stranou :-)

Vím, že svůj blog jsem zasvětila z většiny šminkám. Ale mé srdce a hlava tíhne i k troše kulturního vzdělání.
Jako dítě jsem zrovna knihy moc nemilovala, pokud se zrovna nejednalo o Čtyřlístek, Mickeyho Mouse nebo obrázkové knihy od Walta Disneyho, mohu zařadit i obrázkové encyklopedie. Ty jsem ráda listovala, ale moc nečetla :-) V pubertě následovala Bravo, které jak občas vídám stále vychází. Při dnešním zdroji internetu se divím, že ještě přežilo.
V rodině knihomoly máme. Sestra s taťkou louskali knihy i u jídla, mimo jiné i křížovky. Já si však prožívala svou lahodnou pubertu ve sladkém nevědomí ke všemu kulturnímu.
Abych však svou rodinu nezahambila, mé nadšení a probuzení přišlo na střední škole. Kupodivu jsem našla zalíbení v povinné četbě. Světe div se !!!! Potom už vedl krůček ke knihovně v naší domácnosti. Na co ráda vzpomínám jsou knihy od Zdeny Frýbové - Malinkatý kretén, Z neznámých důvodů, či oba dva díly Robina. Samozřejmě Shakespeare a spoustu dalších.
A čemu osud chtěl, zavál mě vítr do mého prvního zaměstnání. Jelikož na něj nevzpomínám zrovna radostně, nebudu prezentovat název firmy. Ale bylo to knihkupectví. Tam jsem při dlouhých a nudných směnách loukala různé druhy knih. Byla jsem v oddělení beletrie, tudíž výběr rozličných témat zde byl. Historické, kriminální, dětské, sci-fi, humorné, česká beletrie, romantické, prostě jedna velká hromada knih a já mezi nima. Naše domácí knihovna se začala plnit novými autory, ano máme i Harryho Pottera :-) I když jsem z knihkupectví odešla, tato záliba v nakupování knih mě i mé rodině zůstala.
Takže abych se dostala k ústřednímu bodu tohoto příspěvku.
Pro tento měsíc mými rukami prošly nějaké tituly :

Elizabeth Peters : Vládce hromů, Záhada sarkofágu - vřele doporučuji lidem, kteří mají rádi historii a hlavně Egypt a vykopávky. Její knihy jsou velmi poutavé příběhy. Tyto dvě knihy patří k sérii o rodině Emersonových. Takže pokud by si je někdo chtěl přečíst, musel by začít u první knihy a ta se nazývá Krokodýl na písčině, aby pochopil, kdo je rodina Emersonových. Já už to čtu na přeskáčku, protože vím, oč se jedná.

Další v mé osobní sbírce je kniha Ohnivá Venuše, studený Mars - John Gray. Tato kniha se mi moc zalíbila, jelikož vysvětluje, že veškeré naše chování ovlivňují hormony v těle a jak to vlastně funguje a probíhá. Co potřebují ženy k tomu, aby nebyly ve stresu nebo se mu mohly pokud možno vyhnout a jak na tom jsou naši muži. Vřele doporučuji PŘEČÍST !!!! Po přečtení pár stránek jsem si myslela, že autor knihy byl asi u nás doma :-) Podle mého názoru je v jeho knize hodně pravdy a jako bych se v ní viděla sama. Mám ji rozečtenou, tak jsem moc zvědavá na její konec.

Samozřejmě nečtu jen samé ženské autorky, ale za zmínku určitě stojí Chloe Palov. Jako někteří autoři, třeba i Steve Berry (pouze část jeho knih), obsahují jednu nebo více ústředních postav. Tento měsíc mi padla pod ruku Templářská šifra. Templáři jsou oblíbeným tématem různých autorů. Mě se tato kniha líbila je velice čtivá. Obsahuje spoustu historie, akce, napětí. A hlavně šťastný konec :-) Momentálně brousím ke konci Ohnivých kamenů - kdy se náboženská fanatická sekta honí za Archou úmluvy a chce nastolit konec světa.

Za další zmínku určitě stojí James Rollins a jeho Ďáblova kolonie. Kromě jedné jeho knihy Ve stínu sfingy, mám přečtěné veškeré jeho vydané tituly a není jich zrovna málo. Jeho knihy jsou čtivé, plné napětí a strhujících zápeletek až do konce. V této knize se dozvíte o nanotechnologii, historii Ameriky, Pueblech, atd. Takže záchraně Země zdar a huráá do čtení :-)

Na jednoho autora si ale za boha nemůžu vzpomenout. Jeho kniha co se týče historie byla naučná, ale styl psaní autora mě moc nenadchl. Já moc nemám ráda, když autor používá přílišné množství nepřímé řeči a vysvětluje a vysvětluje. Pokud je to zahrnuto do textu a postavy mezi sebou vedou dialog, fáájn, pak si to v hlavě promítám jako film a jsem schopna přečíst knihu za jedno odpoledne.

Toť vše z mé knižní nabídky pro tento měsíc. Všichni zmiňovaní autoři stojí za přečtení, pokud máte čas a náladu :-) Ale jako každá žena lnu i k časopisům, nemalé peníze padly na tyto cáry papíru, vede Joy, Katka, Blesk pro ženy a v neposlední řadě jsem objevila časopis WOMAN, to je něco pro mě :-)

Doufám, že jste se nenudily a kdyby jste věděly nebo měly přečtenou nějakou dobrou knihu, tak sem s ní :-)

P.S. Hlavně ne kriminální a horory nebo něco v podobném duchu. Od jisté knihy od Karin Slaughter - Genesis, tyto knihy nečtu. Měly by k ní dát uporoznění - Nevhodné pro slabší povahy !!, sice nemám slabou povahu, ale po přečtení pár stránek nechutného popisu vrahového mučení žen, jsem sklapla knihu a odmítla jsem cokoliv tak drastického číst. Jinak píše dobré knihy, ale toto už bylo na mě moc.




úterý 29. ledna 2013

Moje běžné líčení do práce **

Ahojky všem,
  
    dneska jsem měla vstřícný den :-)  tak jsem si sedla před kameru s tím, že natočím svůj běžný makeup do práce. Takhle většinou chodím do práce při své odpolední, při ranní mě ani boha nikdo nevytáhne dřív s postele, ani šminky. Sice i Freddy Krueger vypadá líp než já po ránu, ale já to psychicky bez šminek zvládnu :-)


úterý 15. ledna 2013

Moje cesta k digitální zrcadlovce :-)

Zdravím všechny příznivce blogového světa :-)

Nedávno jsem si udělala malou radost. Z největší pravděpodobností to mé tělo přímo žádalo, potřebovalo doplnit zásobu oxytocinu a bylo třeba konat. Předloni jsem si přála nový foťák, jelikož ten starý jsem utopila v Rešovských vodopádech, není radno lézt po mokrých kmenech stromů a ještě ve vodě :-) I když mí rodiče ví, že si potrpím na dobrý výběr elektroniky a celkem si s přítelem dáváme záležet, když něco vybíráme a hledáme patřičné informace o zboží, nadělil mi Ježule Olympus, bohužel typ už si nepamatuji, protože u mě se moc dlouho neohřál. I když mě potěšil, mé nároky na kvalitu snímku nesplňoval. Tak jsem ho poskytla k prodeji.
Dlouho jsem přemýšlela, ale nechala se zviklat svým okolím. Mým snem byla digitální zrcadlovka, jenže osud tomu nepřál a zase jsem skončila u ultrazoomu. Byl mi vybrán Nikon Coolpix P500. Což o to, vřele bych ho doporučila lidem, kteří nemají ještě na koupi zrcadlovky a chtěli by nějaký dobrý foťák. Moc jsem s nim byla spokojená, ale prostě ZRCADLO je zrcadlo :-)
Není tomu ani rok a já začala sledovat na internetu zrcadlovky. Nejsem zrovna z těch velmi trpělivých lidí, kteří dokáži na určitou věc čekat. Já tak docela potřebuju věci hned. Nejde o všechny věci, ale jakmile se do nějaké věci zamiluju, není minuta, kdybych na ni nemyslela, nepřemýšlela o ni, nesledovala ji, atd. A pak to jde z kopce :-) Rozhodla jsem se, že si tu zrcadlovku koupím. Doma bylo spoustu námitek, že si ji prostě nekoupím a basta. Jenže to bych zase nebyla já, abych si na druhou stranu nedupla.
Minulý týden, s pomocí mého šéfa :-) jsem šla do obchodu a spokojeně se do práce vracela s taškou a v ní svou vytouženou zrcadlovku. Do obchodu jsem přišla již s vybraným modelem, šlo o Canon, jenže do pár dotazech na prodávajícího, jsem si odnesla Nikon D5100 18-105 VR. A spokojenost?
OBROVSKÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ :-) Oxytocin doplněn, co víc by si můj přítel mohl přát, aby ze mě nebyla vystresovaná slepice.
A jelikož o víkendu napadl sníh, co víc si přát, než vyjít ven a fotit :-)

Malá ukázka (doufám, že se bude líbit) :-)

                                               Původní fotografie              Po úpravě






pondělí 31. prosince 2012

První příspěvek roku 2013 - Náš ohňostroj **

Tady vám přináším svůj první novoroční příspěvek. Je to ochutnávka našeho menšího ohňostroje, který jsme udělali v dřívejších hodinách, aby z toho něco měli i naši menší příbuzní, kteří bohužel tak dlouho do noci nevydrží :-)

Co mi přinesl rok 2012?

 
 
Dnes je asi ten správný den, kdy je třeba shrnout celý předešlý rok :-)
Co mi vlastně přinesl?
Jaký sen jsem si spnila?
Asi v první řadě bylo rozšíření sestřiné firmy o dámské oblečení, pomalu se o nás lidé začínají dozvídat, což je velmi potěšující :-)
Stala jsem se kmotrou syna své nejlepší kamrádky, což pro mě znamená velmi mnoho. V dnešní době tomu sice moc lidí takovou váhu nepřidává, ale je to vzácný okamžik, kdy člověk cití, že je někdo, kdo si jeho přítomnosti v životě cení.
Jelikož jsme celkem dost pejskařská rodina, měla jsem možnost shlédnout vývoj celého prvního vrhu A chovatelské stanice Graf Czech od jejich narození až po následný odchod. Ke konci roku se stihlo narodit ještě 10 miminek vrhu B Graf Czech. Je nádherné sledovat, jak si každé štěně buduje svou osobnost.
Uvažuji, jaký sen se mi vlastně splnil ?! Ale jeden tu přece je. Možná se to tady nehodí, ale splnila jsem si sen v podobě nové kuchyně, rohové :-) Měla jsem ještě z dob, kdy se stavěl náš panelák, takže stará "komunistická" kuchyň. Teď mám krásnou rohovou, červeno-černou lesklou kuchyň. Kuchyň nám sice dovezli, ale smontovat jsem si ji museli sami. A protože rodina je základ života a dobré vztahy je třeba udržovat, s pomocí přítelovy velké big rodinky jsme to zvládli. A kdo ví, v panelácích zrovna rovné zdi nejsou :-)
Myslím, že už nic závratného v mém životě se nestalo, čemu bych přikládala velikou váhu. Kromě jednoho !!!!
 
ZALOŽILA JSEM SI TENTO BLOG :-). Celý rok jsem sledovala různé kanály na Youtube, spoustu zahraničních, ale i českých. Spousta holek je šikovných a naučit se tomu, co umí ony, to je rozhodně výzva. V tomto kroku mě podpořila kamarádka Peťka, za což jsem ji moc vděčná, podpora od ní je veliká :-) Vím, že jsem tomu letos moc nedala, ale v přístím roce se budu snažit více. Naučím se pořádně pracovat se svým blogem, jsou věci na které potřebuji ještě přijít, ale to není nic hrozného. Jsem moc ráda za každého člena nejen mého blogu, ale i kanálu na Youtube, za každý komentář, radu, i kritiku :-)
 
Jelikož se nám pomalu blíží ten konec roku, půjdu nachystat nejen sebe, ale i všechnu dostupnou elektroniku, aby jsme si ten Silvestr krásně zvěčnili. Rozhodli jsme se udělat dětem z rodiny, možná se přidají i sousedské, ohňostroj trošku v dřívějším hodinách, aby z toho konce roku taky něco měly.
 
Takže Vám všem přeji krásný nový rok 2013, ať vás potkají samé krásné věci a co nejméně starostí. Ať proplouváte životem s lehkostí letního vánku a starosti srazíte jednou ranou nebeského blesku :-)