Tak trošku z jiného soudku...

Dnešní noc...nebo respektive ráno bych chtěla věnovat jiné věci.
Sedím už na nemocenské celkem poměrně dlouhou dobu. A to 4. týden. Jsem poměrně společenský člověk a nerada si nechávám ujít možnost někde vypadnout. A zrovna teď mi chybí práce. Je sice pravda, že se v práci modlím "Kdy už bude ten zatracený víkend" nebo "Jak ti lidi jsou natvrdlí, já už chci domů" nebo případně odcházející kolegyni domů "Ty se máš, já tu musím ztvrdnout ještě 3 hodiny". Ale má práce mě naplňuje a obohacuje. Jsem sice jen prodavačka v jednom, pro mě, nejlepších malých obchodů, ale to nemění nic na faktu, jak jsem spokojená :-) Setkávám se zde se spoustou různých lidí, mladými, starými, s miminy, rozežranými fracky, protivnými ale i milými důchodci, vystresovanými slepicemi, co si neumějí vyměnit ani náplň v prupisce ( a že těch lidí je), ale i tak pozitivně naladěnými lidmi, že vám z nich naskočí husí kůže :-) (samozřejmě myšleno v tom nejlepším slova smyslu). Má práce mi momentálně moc chybí, jsem zavřená mezi čtyřmi zdmi, občas a to velmi málo vylezu ven do obchodu, ale co lepšího je než dojít do práce, vypnout z těch domácích rituálů a drbat s kolegyněmi? Miluji drby, ale takové ty střízlivého rozumu, zjistit co je u koho nového, kdo s kým, jak proč, atd. Vymýšlet blázniviny a vědět, že tím rozesmějete ostatní. Co už si myslí je jejich věc, pro mě je podstatné, že se tomu řechtají a ještě spolu se mnou :-) Nikdy bych neřekla, jak mi práce teda bude chybět. V práci se modlím za víkend, na nemocenské zase za návrat to reality. Tak si vyberte! Člověk se nezavděčí ani sám sobě.
Zlomená ruka ještě není tak hrozná, jako mít nohu v gipsu a ještě k tomu v zimním období. S rukou můžete fungovat normálně, mít ji zavěšenou na krku a jdete do práce pohoda jazz. Ale noha, to je katastrofa :-( Pomalu je za trest sednout si na WC, natož dolézt do práce a stát tam sedm hodin. A to nám údajně maminka dala dobrý základ do života. Sláva mateřskému mlíku :-) Asi už stárnu a začínají mi řídnout kosti, co však budu dělat až mi bude šedesát (pokud se toho dožiju), to teda netuším. S kostí se stane prach a já budu jako gumoví medvídci. Prostě z gumy :-)
Vánoce jsou u nás neskutečně živé, plno lidí, spousta křiku, vánočního shonu. Copak se můžu těšit na Vánoce, když nejsem u jeho přímého zdroje. Pracovat v centru města je nejlepší. Vidíte jak stavějí stánky pro vánoční trh, montují osvětlení, stavějí stromeček, přímo naproti máme stánkaře a postavené kluziště. Jeden by čekal, že lidé vytáhnout do ulic spíše v příjemnějším ročním období, ale všichni si to nechávájí jednoduše na Vánoce. Občas se je to jak na planetě opic :-) Jsou to už druhé Vánoce, kdy v práci nebudu. Možná si říkáte, že jsem blázen, aspoň mám čas péct cukroví, udělat vánoční úklid, zajít si v klidu na koupit, všechno vše připravit a načančat. Jenže já bych si to s radostí s někým vyměnila. Všechno mě baví více, když chodím do práce. Doma jen zlenivím, vstávám pomalu až na oběd, chodím spát k ránu. Nemohla bych sedět doma na podpoře a jsem zvědavá, co bude až budu mít mimi. Asi možná na jednu stranu chápu ženy, které chtějí při dítěti pracovat. Já sice budu na sto péro doma, ale jelikož mám práci 900m od baráku, budu tam pečená vařená. Maximálně vrazím někomu dítě do ruky a šup, běž ho vyvenčit, já si to tu v práci aspoň na chvíli užiju. Kéžby to tak šlo :-)
Jestli si toto přečte šéf, tak doufám, že pochopí, jak mě mrzí má neučást v práci :-( No jo, nemehlo je nemehlo, to je to mé plánování věcí, po kterých mi je prd. Hrnu se do něčeho, do čeho nemám a pak se mi to vymstí. Ale tu "práci" jsem udělala poctivě a spravedlivě, ale asi ne s tím správným přesvědčením :-( Jeden z šéfů určitě ví, o čem mluvím, přístí rok si ten papír do ruky nevezmu a nebudu nic sepisovat.
Ať žije internet, když si nemám s kým povídat doma, tak se ze všeho alespoň vypíšu :-) Užívejte si ten vánoční shon i za mě :-)